Germánská mytologie - Valhalla

Valhalla (Valhöll, "Síň padlých", v češtině také Valhala) je Odinova síň v Asgardu, kam za doprovodu Valkýr (valkyrií) přicházejí padlí bojovnící ("einherjové"). Reklama Na střeše Valhally pokryté zlatými štíty stojí jelen Eiktyrni a koza Heidrún, z jejíchž struků vytéká medovina. Medovinou a slaninou z kance Saehrímniho se pak einherjové živí. Ódin každý den vysílá valkýry na bojiště, aby do síně přivedly padlé bojovníky, kteří zde budou trénovat na poslední bitvu (Ragnarok). Protože do Valhally smí jen muži, kteří padli v boji, nechávali se často staří bojovníci na smrtelné posteli propíchnout či rituálně poranit kopím. Část padlých je také přijímána do Fólkvangu, Freyjina příbytku. Ostatní mrtví přicházejí obvykle do Helheimu, říše bohyně Hel, nebo jinam (např. ti, co se utopili v moři, odchází do Aegiho paláce na dně moře). Síň má 540 dveří a až nastane Ragnarök, vyjede z každé brány najednou 800 válečníků...

Germánská mytologie - Bůh Ódin

Nejvyšší bůh a nejstarší bůh panteonu. Je opředený mnoha záhadami. Je nejvyšším vůdcem Ásů. Je nazýván OTEC VŠEHOMÍRA. Je taktéž označován jako otec padlých válečníků, jelikož válečníci, kteří padli v bitvách se stávali jeho adoptivními syny. Jejich duše jsou jím vítány při vstupu do Valhally. Proto bývá uctíván jako bůh mrtvých, často se objevuje na bitevním poli oděn do pláště s kapucí. Jeho povahové rysy odráželo mnoho jmen, z nichž nejznámější jsou - potěšený válkou, Otec bitev, Děsivý, Otec vítězství, Rozzlobený.